Klacek přes cestu

Občas se stane, že jdou věci přesně tak, jak si naplánujeme. Častější situace však jsou, že se prostě něco nepovede, musí se použít improvizace či se vše proškrtá, vrátí se na začátek a začne znova.

V práci došlo k takovému Člověče nezlob se. Dvě figurky vypadly z herního pole, pár změnilo své pozice a hraje se dál.

Zažádala jsem si o kurz práce s grafickým programem, ale byl mi hozen na cestu klacek. Kurz byl z nedostatku účastníků zrušen a bude se vypisovat nový termín, který proběhne kdo ví kdy. Zbylo mi si zanadávat, akceptovat to a najít si zase tutoriály, abych se postupně s programem učila svépomocí.

Ač to tak nevypadá, já a PC moc kamarádi nejsme. Absence anglického jazyka a lehká alergie na jeho výskyt mi v tom taky moc nepomáhá. Nejraději bych vše překládala do rodných jazyků. A nevadilo by mi, kdyby byl v rámci programů překlad trochu kostrbatější.

Klacek na cestě tedy odhazuji do roští, jdu si najít tutorial videa a zkoušet přijít na to sama, byť se u toho budu ještě držet motivace, která poslední dny pěkně klouže.

Svět nových pojmů

Copywriting a kreativní copywriting. Žurnalistika, tvůrčí psaní a korporátní komunikace.

Nový svět pisálkování pomalu otevírá své brány a já koukám, co všechno vím či nevím. Té druhé možnosti je podstatně více. Každé psaní má své požadavky a zaměřuje se na jistou cílovou skupinu. A o tom, jak to správně napsat mám ponětí jako o fungování CERNu, kde si hrají s jaderným výzkumem.

Naštěstí se jde dneska téměř vše doučit kliknutím na tlačítko v počítači. A kurzů je mnoho. Najít si kurz na témata, která nyní budu potřebovat v práci byla otázka pár minut.

Grafika momentálně hoří nejvíce a shodou okolností byl kurz vyhlášen v počítačové škole Gopas. S nimi mám již zkušenost z minula, když jsem byla na školení ohledně vytváření prezentací. Velmi příjemná lektorka, kvalitní předávání informací a tipů, jak jsi práci ulehčit. Shodou okolností stejná škola vypsala i kurz na copywriting. Není to úplně věc, kterou bych 101% využila v práci, ale značné procento tu je. Jak zaujmout čitatele, krátké texty. Jak text prodat. Jak vytvořit pozitivní emoce.

Klik, klik, klik. Napsat do systému odůvodnění, proč chci školení a poslat dál. Nyní mám už obě školení schválena. Grafika v programu Affinity Designer bude již tento měsíc a copywriting navštívím v květnu. Nyní už pokukuji po dalších možnostech, jak si v tomto oboru rozšířit znalosti. Ale to bude hudba dalšího pololetí.

Pracovní konstelace a erupce

Když byl ještě blogovací svět místem pisálků, bylo mi drobných náct. Přidávala jsem články o úskalích člověka na hranici puberty a dospívání. 
Měla jsem svých pár čtenářů a bavilo mě to. 
Jenže s odchodem jedné platformy odešlo i mé psací období. Několikrát jsem se pokusila navázat, ale nikdy se to nesetkalo s úspěchem. 
Nakonec jsem vztyčila bílou vlajku. Bylo příliš mnoho věcí, aktivit, nechutě psát, hledání sama sebe... péče o Rybičku a na klávesnici usedal prach. 

Návrat do práce se taky nenesl v kdovíjakých výškách. Co si budeme povídat. Tři a půl roku doma (a z toho pěkný čas uzavírek) vám vykouzlí z mozku kostku. 

V práci jsem byla rok tam, pak přesedla jinam s vidinou karierního posunu. Ten se však nekonal. Práce sice byla nadmíru zajímavá, ale nebyl to správný směr. Takže čelem vzad, krok zpět a znovu a lépe. 
Chvilku to trvalo. Byl to čas nervů, frustrace a občasné hlavy v dlaních a přemítáním, zda se na to nemám vykašlat a jít úplně jinam. 
V půlce loňského roku jsem byla opět přeřazena. 
Na konci ledna bylo každoroční sezení s nadřízenými. Vedoucí sdělil svoje vize a vy své. 

A kostky začaly padat na svoje místo. 

Nyní mám požádáno o kurz práce s grafickým programem (grafiku jsem nedělala od školy a je to už nějaký ten pátek) a další školení se ohledně copywritingu. 

Nechci stahovat pomyslné gatě, protože brod je ještě daleko. Každopádně mám po dlouhé době pocit, že tohle je ten pracovní krok správným směrem.

A třeba se tu objeví článek častěji, než jednou za tři roky. 

Vím, že nic nevím

 

Přesně tak si připadám poslední dva roky v práci. Vlastně ne. Vím, že v pracovních podmínkách umím uvařit obstojné kafe.

Co jsem se vrátila z mateřské, pociťuji značný diskomfort. Mozek se po třech a půl letech na mateřské přesměroval na jiné priority a covidové lockdowny mu taky moc nepomohly (z těch se vzpamatovávám dodnes). První rok se práce vlekla. Do činnosti jsem byla zapojována velmi zřídka. Ono svěřit něco někomu, když mu dítko nastoupilo do školky, a tedy s každým pšíknutím to je ošetřovačka na minimálně týden, je dost na prd. První rok jsem tedy tolerovala a hlava se postupně oklepávala.
Druhý rok přišla reorganizace a já přestoupila na jinou pozici. Jenže dítko bylo stále nemocné. Na krčení ramen pediatry, že to je normální školková rýma jsem po čtyřech měsících už zvedala obočí. Trvalo ještě dva měsíce, než jsem po debatě ve školce usoudila, že si malá odnesla bonus ve formě streptokoka. Půl roku frustrace.

Nyní se mi dávají úkoly a můj mozek, který je zvyklý na jiné činnosti, to dost nedává.
Takovou chybovost si za svůj pracovní život nepamatuji. Po tom, co jsem u dvanácti jmen udělala překlep v emailu, jsem téměř došla domů v slzách a myšlenky se od té doby zabývají tím, že bych změnila práci.

Ono to možná přejde. A možná taky ne. Uvidím.
Budu se dál snažit tu věc v hlavně probrat k životu.

Technika pomodoro

Dneska bez kafe. S ovocným čajem, který je slazen jablečno jahodovým džusem. 

Pokud si myslíte, že vám budu psát speciální italský recept na cosi s rajčaty, tak nebudu. 
Slovo "pomodoro" sice znamená rajče, ale v technice pomodoro se jedná o metodu organizace času. Zlepšení výkonnosti a duševní pohody. Což se hodí. 

Vymyslel to Ital. Jak nečekané. Pan Francesco Cirillo na konci osmdesátých let.

Jak to funguje? Jednoduše. Vezměte se kuchyňskou minutku ve tvaru rajčete (od toho název pomodoro). Pokud nemáte, nesmutněte. Stačí jakákoliv jiná, případně existují i mobilní aplikace. Tu vlastním já. 
Sepište si úkoly od nejsložitějšího a nejurgentnějšího k těm méně hořlavým.
Na minutce si nastavte čas 25minut. Po tuto dobu se plně věnujte úkolu, která je potřeba řešit. Tento úsek se jmenuje pomodora. Pokud vás vyruší myšlenka, zapište si ji a dál se věnujte problematice úkolu. Po uplynutí 25 minut si dejte 5 minut na odpočinek. Uvařit kafe, pár cviků na záda, ať nejsme z toho věčného čučení do monitoru jak krabice. Po čtyřech cyklech pomodora je dobré si udělat pauzu delší. Časové úseky se dají protahovat a upravovat. Máme 25/5 či 50/10. 

Tato metoda se naprosto geniální na učení a do kanceláří. Ne všechny profese můžou do práce po 25minutách hodit vidle a jít se protáhnout. 

S touto metodou laškuji od února tohoto roku a musím říct, že ty úseky plného soustředění a mnoho krátkých pauziček nesou svá ovoce.