Ticho písma

Roky si říkám, že něco napíšu...
Nastal čas!

Dcerka v první třídě trochu válčí s uměním čtení a tak se snažím vytvářet podněty, které ji budou motivovat. Nákup knih dle jejího výběru, kterou jen velmi málo ovlivňuji. Nákup knih, které splňují její preference ohledně postav a příběhu. Dokonce jsem se dostala k tomu, že jsem do AI dala data, které mi vygenerovali krátký příběh.

Jeden večer jsme si spolu sedly a já se jí ptala, co by ještě chtěla číst. Jaký příběh by se jí líbil. 
Tak vznikl příběh o víle (s jménem mé dcerky) a popletených písmenkách. Víla měla ráda knížky a jednoho dne se stalo, že si nebyla schopna přečíst pohádku, protože čaroděj Mrakomil udělal kouzlo, které ve všech knihách pomotalo písmenka. Chtěl být sám nejchytřejší. Jenže to čaroděj nedomyslel, pomotala se mu písmenka i v jeho knihovně. Víla ho přiměla k pomoci a tak se vydali do země trpaslíků pro kouzelný klíč, který je schopen kouzlo zrušit. Vše dobře dopadlo. 

Když jsem pak nad tím přemýšlela, námět s odebráním knih jde zasadit i do vážnější noty. Odebrání možnosti se vzdělávat, zatajit informace, negramotnost. Totalitní režim, knižní inkvizice, dystopický svět. S lidmi bez vzdělání se manipuluje. 

Tak vznikl nápad na příběh, který má zatím pracovní název Ticho písma. 

Král je mrtev, ať žije král. S nástupem na trůn mladého krále se celým královstvím Ivereth otřese první vyhláška - a tou je zákaz knih. Co je psáno, může být použito proti trůnu. Písmo se stalo zločinem. Knihy se pálily na hranicích. Nastal období známé jako Pád vědění. 

Avšak i v této době existuje druh rebelie a odporu. V horách, ruinách a lesích přežívají tajné cechy učenců. 

A tak potkáváme dívku Syrah a mladého královského vojáka Maeryna.