Návrat do minulosti II.

Dnešní doba je skvělá v tom, že máte téměř vše na stisknutí tlačítka. 
Chcete zábavu? Zmáčknete ovladač televize.
Chcete informace, kliknete na ikonku prohlížeče. 
Chcete kafe? Stisknete čudl na kávovaru. Dneska už mám sám namele, udělá cappuccino.
Nákup po netu, dovoz jídla...   
Vše hned a stačí jen mačkat tlačítka. 

Dnešní doba má nevýhodu v tom, že máte téměř vše na stisknutí tlačítka. 
Paradox. 

Lidé jsou přehlceni. Vše jde rychle a tělo i mysl vysílá varovné světélko. 

Děti jsou ve školách otrávené, ale často ne vinou učitele, který by neuměl látku vysvětlit, ale proto, že se přestávají umět soustředit. Chtějí to stále zábavnější, interaktivnější, s třpytkami a jednorožcem na vrch.

Covid, který nás na dva roky zavřel doma nám ukázal, že vypnout je stejně důležité, jako být online. 

Lidé se chodí vypnout na cvičení jógy, kde se soustředí na dech, vibrace Země, Vesmíru a vůbec. 
Velký boom jsem zaznamenala v moderní kaligrafii - meditace písmem. Dekorace stylu "vyrob si sám" vévodí Pinterestu. Lidé tvoří, malují a občas jsou překvapeni, že to není hned, ale nějakou dobu to trvá. Že se to nestvoří stiskem tlačítka. A F5 nepomáhá. 

V mém měkkém světě klubíček a háčků přibylo spousty nových háčkařek, co začínají nebo se po xx letech vracejí. Já zvyšuji náročnost svých háčkovaných projektů. Oprášila jsem jehlice a přes internet se učím, jak správně plést. 
Pídím se po historii háčku a jehlic. (Věděli jste třeba, že pletení bylo již v 6.stol př.n.l. v Egyptě a háčkování je vlastně relativně nové - a o původu se vedou spory)
Výroba klubek a přízí. Vlastní klubíčka. Barvení příze. Kolovrátky. Vřetýnka. 
Jdu po té cestě s termohrnkem kafe a vidím, že tohle je ono. Tohle je ta cesta. 

Návrat do minulosti, kde jsem doma.

Návrat do minulosti I.

Znáte takový ten pocit, když otevřete mystické dveře, dýchne na vás krásná vůně, po těle přeběhne hřejivý pocit a vy máte pocit, že i když ty dveře vedou daleko, tak zároveň vedou domů?

Tyhle dveře se mi povedlo najít a otevřít je. 
Vůně za nimi byla plná kávy, slunce, posečené louky, květin a bavlny. A tu a tam zabečela nějaká ta ovečka, lama se vztyčenou hlavou přežvykovala a angorský králík pochrupoval mrkev. 

Jako malé škvrně mě moje mamka s prababičkou učily háčkovat a plést. Z háčkování jsem pobrala pouze řetízkové oko a pletení základ hladce a obrace, které jsem stejně motala jinak. 

Vítr mě pak po základce zavál na jakous uměleckou školu, která mě sic bavila (dneska bych celou školu uchopila jinak), ale po ukončení jsem na tvoření nehrábla. Pár let na to jsem se odstěhovala a zjistila, že mi vlastně ta umělecká stránka chybí. Můj mozek i ruce toužily vyrábět a tvořit. 
Jenže co? Kresba mě nenaplňovala (plus mi po letech nicnedělání ani nešla), kaligrafie to samé. 
Zkoušela jsem origami, šperky z kroužků (jinými slovy chainmaille - něco jako kroužkové drátěné košile, ale do šperku), drátěné stromy s korálky (zde už trochu přihořívalo), kanzashi (květinové ozdoby do vlasů ze stuh - japonský styl). Nakonec jsem na půdě našla jehlice, koupila klubko pochybné značky i kvality a jala se plést šálu. Po večerech při sledování filmů ze světa Hvězdných válek jsem motala a na konci se narodilo cosi, co se i dalo šálou nazvat. 
V mé hlavě se rozsvítilo světélko. Koupila jsem další příze, další jehlice a ... nešlo mi to. Uložila jsem jehlice, ale protože jsem cítila správný směr, zkusila jsem háček. Umotala jsem několik metrů řetízků, než očka byla trochu stejná. Jenže z řetízku se toho moc neudělá a tak jsem se pídila po návodech. 
Objevila jsem svět ok, krátkých a dlouhých sloupků, vějířků a pikotek. Svět barev, měkkých klubíček a nespočet možností. 

Tahle cesta je to, co jsem hledala a našla. 

Technika pomodoro

Dneska bez kafe. S ovocným čajem, který je slazen jablečno jahodovým džusem. 

Pokud si myslíte, že vám budu psát speciální italský recept na cosi s rajčaty, tak nebudu. 
Slovo "pomodoro" sice znamená rajče, ale v technice pomodoro se jedná o metodu organizace času. Zlepšení výkonnosti a duševní pohody. Což se hodí. 

Vymyslel to Ital. Jak nečekané. Pan Francesco Cirillo na konci osmdesátých let.

Jak to funguje? Jednoduše. Vezměte se kuchyňskou minutku ve tvaru rajčete (od toho název pomodoro). Pokud nemáte, nesmutněte. Stačí jakákoliv jiná, případně existují i mobilní aplikace. Tu vlastním já. 
Sepište si úkoly od nejsložitějšího a nejurgentnějšího k těm méně hořlavým.
Na minutce si nastavte čas 25minut. Po tuto dobu se plně věnujte úkolu, která je potřeba řešit. Tento úsek se jmenuje pomodora. Pokud vás vyruší myšlenka, zapište si ji a dál se věnujte problematice úkolu. Po uplynutí 25 minut si dejte 5 minut na odpočinek. Uvařit kafe, pár cviků na záda, ať nejsme z toho věčného čučení do monitoru jak krabice. Po čtyřech cyklech pomodora je dobré si udělat pauzu delší. Časové úseky se dají protahovat a upravovat. Máme 25/5 či 50/10. 

Tato metoda se naprosto geniální na učení a do kanceláří. Ne všechny profese můžou do práce po 25minutách hodit vidle a jít se protáhnout. 

S touto metodou laškuji od února tohoto roku a musím říct, že ty úseky plného soustředění a mnoho krátkých pauziček nesou svá ovoce. 

PF 2022

 Le Roi est mort, vive le Roi! Král je mrtev, ať žije král. 

Starý kalendář předal své žezlo, nebo spíše hřebík, novému. Stěnu nyní zdobí svazek dvanácti nových obrázků krajinek, které se svým vzhledem snaží definovat daný měsíc. 
Musím říct, že Lednu se to zatím moc nedaří. 

Rok 2021 byl stejně zvláštní jako rok 2020. Mnozí z nás si už  zvykli, že se v MHD nosí roušky a berou si je do kapsy stejně samozřejmě, jako klíče od bytu. Prvotní vlna solidarity s notnou dávkou strachu z neznámého covidu vystřídala další vlna, která je snad ještě horší, než nemoc samotná. 
V roce 2021 se v mnoha lidech rozmohla  nevraživost, zášť, zloba, bolest, nesmyslná rebelie, arogance a agresivita. 
Tleskání záchranným složkám vystřídalo nadávání. Porušování čehokoliv, co nařídí vláda je na denním pořádku. Tím, nechci říct, že se vším, co vláda učinila souhlasím. Občas to byla opravdu pro mě nepochopitelná nařízení a často jsem si u zpráv vzpomněla na dětský serial s Patem a Matem. 
Ale byla tu. Nebyla jen u nás. Byla celosvětově. A házet opatření na premiéra, Kalouska nebo támhle Honzu z Horní Dolní mi v dané situaci přijde hloupé. Doufám, že tato nemoc, která je v lidských duším v roce 2022 vyšumí a kdyby sebou vzala covid, bylo by to ještě hezčí. 

A jaký bude rok 2022? 
Obávám se, že covid jen tak nezmizí. Pandemie sice může ovlivnit nějaké věci, ale neovlivní vše. Stále si můžeme užít výlet po místním lese. Vydat se na procházku do Zoo, podpořit kavárnu, že si tu a tam koupím to jejich kafe - ideálně do vlastního hrnečku. Koupit hrášek a jít krmit labutě. Zavolat a pokecat s rodinou. Nebo jen a prostě být spolu. Je mnoho cest, jak si udělat dobrý rok. Ono stačí i chtít, aby byl dobrý a něco málo pro to taky udělat. 

Tak ať je váš rok dobrý a takový, jako si ho chcete udělat. 

Malá dívka z Indie

Koukám do své kávové krabice a dnes to bude tématické. Vybírám kávu z Indie, země plné krásy, barev, ale také chudoby. 

Kdesi v Indické provincii Karnátaka, s výhledem na Arabské moře, žije se svojí rodinou jedna docela obyčejná holčička. Její matka je doma a stará se o domácnost, jejího mladšího brášku a prarodiče, kteří s nimi také žijí. Otec chodí do práce do kamenolomu. (Práce snů.) 
Jenže v Indii je školné placené a rodina má málo prostředků. 
Začarovaný kruh. Rodiče nemají na zaplacení školného, dítě se nevzdělá (rodiče taky nejsou na tom se vzděláním nejlíp) a vystoupit z kruhu chudoby je neskutečně těžké. 

Takhle holčička měla štěstí. Je dobrá studentka a místní charitativní organizace ji nabídla možnost "adopce na dálku".
O adopci jsem už dlouho přemýšlela a vždy to nějak vyšumělo. 
Na konci loňského roku se znova myšlenka adopce na dálku usídlila v mé hlavě. Hledala jsem informace, organizace, zkušenosti jiných a počítala. 
Vše dospělo do bodu, kdy jsem prohlížela fotografie na stránce a klikla na ikonku "podpořit dítě".

Dorazilo mi pár emailů, vyřídila se platba a za pár dní zazvonila pošta s obálkou do vlastních rukou, která obsahovala souhrn informací, kontaktních adres a fotografie dívky a její rodiny. 

Abych byla upřímná, udělalo mi to radost. 
Na naše podmínky nespadám do skupiny lidí, co maj prašulí habakuk, ale pořád mám tolik, abych někomu na druhé straně planety mohla velkým způsobem změnit život k lepšímu. 
Práci za ně neudělám. Tu musí udělat oni, ale podala jsem pomocnou ruku a věřím, že tahle pohádka bude končit v bollywoodské stylu. Šťastný konec s indickou vzdělanou princeznou. 

Plán čtení

Rok začal a s ním se i otočil list s plány. 
Jak jsem už psala v předsevzetích, na tento rok jsem si naplánovala víc číst. Sedla jsem si, projela knihovnu, nechala se inspirovat čtenářskými deníčky jiných a postupně vznikl seznam, kterým bych se letos chtěla trochu prolouskat. 

Uvidíme na konci roku, jak budu s touto výzvou popasovaná. Prostoru je pomálu a většinu času věnuji domácnosti a naší dcerce Myšce, která momentálně nadšeně sleduje Tlapkovou patrolu. 

Mé knihy jsou povětšinou fantasy nebo detektivky. S narozením dcerky jsem nějak přestala mít nervy na severské knihy a thrillery všeobecně. 

Můj seznam na rok 2021:

1. Dočíst Grimnoirské kroniky. Je to trilogie a mě již zbývá posledních pár kapitol posledního dílu. A i když nemám dočteno, musím doporučit. Navzdory naprosto příšerné obálce, trilogie skrývá úžasný příběh. 

2. Cizinka od Diany Gabaldon - jestli se první díl bude líbit, budu pokračovat (třeba v roce 22). 

3. Pýcha a předsudek od Jane Austenová. Netřeba představovat a asi by měla patřit k přečteným knihám. 

4. Chlapec, který rozdával sny od italského spisovatele Luca di Fulvio. Na tento románový příběh se velmi těším. 

5. První muž Říma Collen Mc Cullough. Historických románů u mě není nikdy dost. Jestli se bude líbit, budu pokračovat. 

6. Hedvábník - Robert Galbraith (ale je to pseudonym autorky Harryho Pottera). První díl s názvem Volání kukačky se mi velmi líbil, takže jedu pokračování. 

7. Milénium 4 - s podtitulem Dívka v pavoučí síti. Pokračování, na které se těším a bojím zároveň. 
Trilogii od Larssona jsem zhltla a s bušícím srdcem se zastavila až na poslední straně. Jenže... Autor tento svět opustil a jeho světa se ujal nový autor. Chci mu dát šanci.

8. Stroncium - chtěla bych zavítat i do českých vod. Scífko z pera pana Kulhánka.

 

9. Odinovo dítě - další trilogie. Siri Pettersen. Norské fantasy, kdy hrdinka není vyvolená, nemá super schopnosti, ale i tak je velmi odlišná. 

10. Herní knihy ze světa Assassin's Creed. 

Chtěla bych dát víc knih. V knihovně mám knihy od Nesba s příběhy Harryho Hola. Poslední templář od Khouryho se taky těší na přečtení. Selekce od Kiery Cass. Egypťan Sinuhet od Waltariho. C. J. Tudor čeká se svým Kříďákem. 

Rok začal. Velmi zvažuji, že mezi klasické knihy zařadím i  audioknihy. 
Hodí se k monotónní činnosti či jako společník na dlouhé cesty, kdy dítko spí. 

A jaké máte čtecí plány vy?

 

Předsevzetí 21

Za starým rokem se udělala pomyslná čára a začínáme znovu. 
S půlnočním přípitkem si mnoho lidí dává různá předsevzetí, které většinou vyšumí rychleji, než bublinky v šampusu. 
Má to tedy vůbec cenu? Dávat si cíle, na kterých ani nezačnu pracovat? 
Myslím, že dávat si předsevzetí je fajn. Jen se nad nimi musí člověk zamyslet. 

Co si tedy na rok 2021 plánuji já? 
Dělat všeho víc. 

Víc chodit na výlety. 
Víc psát. 

Víc číst. 

Víc tvořit. 
Víc se věnovat sobě.

Víc si hrát. 

Víc žít. 

Víc pomáhat. 

Na spoustě jsem již začala pracovat kolem září. Hodlám v tom dál pokračovat.

A jaké si dáváte po loňském roce předsevzetí vy?