PF 2022

 Le Roi est mort, vive le Roi! Král je mrtev, ať žije král. 

Starý kalendář předal své žezlo, nebo spíše hřebík, novému. Stěnu nyní zdobí svazek dvanácti nových obrázků krajinek, které se svým vzhledem snaží definovat daný měsíc. 
Musím říct, že Lednu se to zatím moc nedaří. 

Rok 2021 byl stejně zvláštní jako rok 2020. Mnozí z nás si už  zvykli, že se v MHD nosí roušky a berou si je do kapsy stejně samozřejmě, jako klíče od bytu. Prvotní vlna solidarity s notnou dávkou strachu z neznámého covidu vystřídala další vlna, která je snad ještě horší, než nemoc samotná. 
V roce 2021 se v mnoha lidech rozmohla  nevraživost, zášť, zloba, bolest, nesmyslná rebelie, arogance a agresivita. 
Tleskání záchranným složkám vystřídalo nadávání. Porušování čehokoliv, co nařídí vláda je na denním pořádku. Tím, nechci říct, že se vším, co vláda učinila souhlasím. Občas to byla opravdu pro mě nepochopitelná nařízení a často jsem si u zpráv vzpomněla na dětský serial s Patem a Matem. 
Ale byla tu. Nebyla jen u nás. Byla celosvětově. A házet opatření na premiéra, Kalouska nebo támhle Honzu z Horní Dolní mi v dané situaci přijde hloupé. Doufám, že tato nemoc, která je v lidských duším v roce 2022 vyšumí a kdyby sebou vzala covid, bylo by to ještě hezčí. 

A jaký bude rok 2022? 
Obávám se, že covid jen tak nezmizí. Pandemie sice může ovlivnit nějaké věci, ale neovlivní vše. Stále si můžeme užít výlet po místním lese. Vydat se na procházku do Zoo, podpořit kavárnu, že si tu a tam koupím to jejich kafe - ideálně do vlastního hrnečku. Koupit hrášek a jít krmit labutě. Zavolat a pokecat s rodinou. Nebo jen a prostě být spolu. Je mnoho cest, jak si udělat dobrý rok. Ono stačí i chtít, aby byl dobrý a něco málo pro to taky udělat. 

Tak ať je váš rok dobrý a takový, jako si ho chcete udělat. 

Malá dívka z Indie

Koukám do své kávové krabice a dnes to bude tématické. Vybírám kávu z Indie, země plné krásy, barev, ale také chudoby. 

Kdesi v Indické provincii Karnátaka, s výhledem na Arabské moře, žije se svojí rodinou jedna docela obyčejná holčička. Její matka je doma a stará se o domácnost, jejího mladšího brášku a prarodiče, kteří s nimi také žijí. Otec chodí do práce do kamenolomu. (Práce snů.) 
Jenže v Indii je školné placené a rodina má málo prostředků. 
Začarovaný kruh. Rodiče nemají na zaplacení školného, dítě se nevzdělá (rodiče taky nejsou na tom se vzděláním nejlíp) a vystoupit z kruhu chudoby je neskutečně těžké. 

Takhle holčička měla štěstí. Je dobrá studentka a místní charitativní organizace ji nabídla možnost "adopce na dálku".
O adopci jsem už dlouho přemýšlela a vždy to nějak vyšumělo. 
Na konci loňského roku se znova myšlenka adopce na dálku usídlila v mé hlavě. Hledala jsem informace, organizace, zkušenosti jiných a počítala. 
Vše dospělo do bodu, kdy jsem prohlížela fotografie na stránce a klikla na ikonku "podpořit dítě".

Dorazilo mi pár emailů, vyřídila se platba a za pár dní zazvonila pošta s obálkou do vlastních rukou, která obsahovala souhrn informací, kontaktních adres a fotografie dívky a její rodiny. 

Abych byla upřímná, udělalo mi to radost. 
Na naše podmínky nespadám do skupiny lidí, co maj prašulí habakuk, ale pořád mám tolik, abych někomu na druhé straně planety mohla velkým způsobem změnit život k lepšímu. 
Práci za ně neudělám. Tu musí udělat oni, ale podala jsem pomocnou ruku a věřím, že tahle pohádka bude končit v bollywoodské stylu. Šťastný konec s indickou vzdělanou princeznou. 

Plán čtení

Rok začal a s ním se i otočil list s plány. 
Jak jsem už psala v předsevzetích, na tento rok jsem si naplánovala víc číst. Sedla jsem si, projela knihovnu, nechala se inspirovat čtenářskými deníčky jiných a postupně vznikl seznam, kterým bych se letos chtěla trochu prolouskat. 

Uvidíme na konci roku, jak budu s touto výzvou popasovaná. Prostoru je pomálu a většinu času věnuji domácnosti a naší dcerce Myšce, která momentálně nadšeně sleduje Tlapkovou patrolu. 

Mé knihy jsou povětšinou fantasy nebo detektivky. S narozením dcerky jsem nějak přestala mít nervy na severské knihy a thrillery všeobecně. 

Můj seznam na rok 2021:

1. Dočíst Grimnoirské kroniky. Je to trilogie a mě již zbývá posledních pár kapitol posledního dílu. A i když nemám dočteno, musím doporučit. Navzdory naprosto příšerné obálce, trilogie skrývá úžasný příběh. 

2. Cizinka od Diany Gabaldon - jestli se první díl bude líbit, budu pokračovat (třeba v roce 22). 

3. Pýcha a předsudek od Jane Austenová. Netřeba představovat a asi by měla patřit k přečteným knihám. 

4. Chlapec, který rozdával sny od italského spisovatele Luca di Fulvio. Na tento románový příběh se velmi těším. 

5. První muž Říma Collen Mc Cullough. Historických románů u mě není nikdy dost. Jestli se bude líbit, budu pokračovat. 

6. Hedvábník - Robert Galbraith (ale je to pseudonym autorky Harryho Pottera). První díl s názvem Volání kukačky se mi velmi líbil, takže jedu pokračování. 

7. Milénium 4 - s podtitulem Dívka v pavoučí síti. Pokračování, na které se těším a bojím zároveň. 
Trilogii od Larssona jsem zhltla a s bušícím srdcem se zastavila až na poslední straně. Jenže... Autor tento svět opustil a jeho světa se ujal nový autor. Chci mu dát šanci.

8. Stroncium - chtěla bych zavítat i do českých vod. Scífko z pera pana Kulhánka.

 

9. Odinovo dítě - další trilogie. Siri Pettersen. Norské fantasy, kdy hrdinka není vyvolená, nemá super schopnosti, ale i tak je velmi odlišná. 

10. Herní knihy ze světa Assassin's Creed. 

Chtěla bych dát víc knih. V knihovně mám knihy od Nesba s příběhy Harryho Hola. Poslední templář od Khouryho se taky těší na přečtení. Selekce od Kiery Cass. Egypťan Sinuhet od Waltariho. C. J. Tudor čeká se svým Kříďákem. 

Rok začal. Velmi zvažuji, že mezi klasické knihy zařadím i  audioknihy. 
Hodí se k monotónní činnosti či jako společník na dlouhé cesty, kdy dítko spí. 

A jaké máte čtecí plány vy?

 

Předsevzetí 21

Za starým rokem se udělala pomyslná čára a začínáme znovu. 
S půlnočním přípitkem si mnoho lidí dává různá předsevzetí, které většinou vyšumí rychleji, než bublinky v šampusu. 
Má to tedy vůbec cenu? Dávat si cíle, na kterých ani nezačnu pracovat? 
Myslím, že dávat si předsevzetí je fajn. Jen se nad nimi musí člověk zamyslet. 

Co si tedy na rok 2021 plánuji já? 
Dělat všeho víc. 

Víc chodit na výlety. 
Víc psát. 

Víc číst. 

Víc tvořit. 
Víc se věnovat sobě.

Víc si hrát. 

Víc žít. 

Víc pomáhat. 

Na spoustě jsem již začala pracovat kolem září. Hodlám v tom dál pokračovat.

A jaké si dáváte po loňském roce předsevzetí vy? 

Začínáme

Čerstvě mletá káva z Kostariky z plantáže, která se nachází na úpatí vulkánu Poás, zaplňuje vůní pokoj. Jemná s velmi nízkou aciditou. Takovou mám ráda. Nemusím je sladit. Jen přidám kapku mléka. 

Mám chvilku čas, tak jdeme začít. 

Rok 2020 za pár hodin ukončí svoji vládu nad kalendářem a žezlo předá roku novému. 

Pro každého byl rok 20 jiný, ale více méně se všichni shodneme na termínu, že byl prostě divný. 

Posledních několik týdnů jsem seděla nad kávou a přemýšlela nad stavem své mysli. Nějaké terapii. Odreagování se. Napadlo mě, že bych mohla po letech zkusit zase blogovat. Terapie sdílením. 

Blogovat jsem začala, když byl blog ještě v plenkách. Internetový deníček brzy získal oblibu a pisálkové se měli kde vyřádit. 

Další nová generace "blogerů", kterým bylo čerstvých náct, se zamilovala do blogování obrázků. Pro mě to  bylo období blogovacího temna. Mnoho čtenářů to odradilo, ale pár lidí časem začalo k obrázkům psát texty, recenze a vlastní myšlenky. Blog zase začal být o obsahu sdělení. 

Nyní mám pocit, že blog je tak trochu v ústraní. Vede instagram, spolupráce, reklama... . 
Jenže forma blogu je pro mě příjemná, částečně citová nostalgická záležitost. 

Tak vzniklo Nad hrnkem kafe. 

O čem bude? 
O všem a ničem zároveň. 
Rozhodně bude o kávě, ubíhajících myšlenkách, plánech, přáních. Bude o chvilkách, kdy si připravím kávu, sednu si a o ten čas s vámi se podělím. 

Nyní i já vám popřeji do nového roku hodně zdraví, štěstí a aby byl zase trochu víc normální.