Ticho písma

Roky si říkám, že něco napíšu...
Nastal čas!

Dcerka v první třídě trochu válčí s uměním čtení a tak se snažím vytvářet podněty, které ji budou motivovat. Nákup knih dle jejího výběru, kterou jen velmi málo ovlivňuji. Nákup knih, které splňují její preference ohledně postav a příběhu. Dokonce jsem se dostala k tomu, že jsem do AI dala data, které mi vygenerovali krátký příběh.

Jeden večer jsme si spolu sedly a já se jí ptala, co by ještě chtěla číst. Jaký příběh by se jí líbil. 
Tak vznikl příběh o víle (s jménem mé dcerky) a popletených písmenkách. Víla měla ráda knížky a jednoho dne se stalo, že si nebyla schopna přečíst pohádku, protože čaroděj Mrakomil udělal kouzlo, které ve všech knihách pomotalo písmenka. Chtěl být sám nejchytřejší. Jenže to čaroděj nedomyslel, pomotala se mu písmenka i v jeho knihovně. Víla ho přiměla k pomoci a tak se vydali do země trpaslíků pro kouzelný klíč, který je schopen kouzlo zrušit. Vše dobře dopadlo. 

Když jsem pak nad tím přemýšlela, námět s odebráním knih jde zasadit i do vážnější noty. Odebrání možnosti se vzdělávat, zatajit informace, negramotnost. Totalitní režim, knižní inkvizice, dystopický svět. S lidmi bez vzdělání se manipuluje. 

Motivace ke čtení a AI

Víla Lili a kouzelná písmenka

V hlubokém lese žila malá víla jménem Lili. Byla zvědavá a veselá, ale měla jedno velké přání – chtěla se naučit číst. Každý den si sedla na pařez, vzala knížku a otevřela ji. Ale ouha! Písmenka se jí pletla. Jednou viděla "A", ale myslela si, že je to "H". Jindy se jí slova rozutekla jako mravenci.
"Proč to nejde?" vzdychla Lili smutně. "Všichni vílí kamarádi už čtou pohádky, jen já ne!"
Jednoho dne přiletěla stará sova Heda. Sedla si vedle Lili a řekla:
"Zkus se zhluboka nadechnout a soustřeď se jen na jedno písmenko. Jen na něj, ne na všechna najednou."
Lili zavřela oči, zhluboka se nadechla... a podívala se na první písmenko.
„B“.
„B… jako beruška!“ vykřikla.
Pak přišlo „O“.
„O… jako okno!“
A pak další a další písmenka. Lili je začala poznávat. Spojovala je do slov a pak do vět. A najednou... čtení začalo dávat smysl!
Z knížky vyletěla pohádka o princi a drakovi. Příběh rostl jako květina. Lili se smála a tleskala.
„Já čtu! Já opravdu čtu!“ tančila nad stránkami. Od té doby si víla Lili čte každý den. A když se jí někdy písmenka zase pletou, jen se usměje a řekne: „Stačí se trochu víc soustředit.“

Text výše uvedený byl vytvořen AI na základě požadavků, které dostal. 

Doma mám prvňačku, které čtení moc nejde a tím ztrácí motivaci k dalším krokům. Dnes v práci jsem AI požádala o pomoc s jedním pracovním projektem a napadlo mne, že bych mohla v rychlosti využít tuto službu a rychle vygenerovat něco, co by to moje pišišvoře mohlo louskat doma. Vypadl z toho příběh, který považuji za použitelný a účel tréninku plní. Trochu mě však děsí, že bych si vlastně mohla vygenerovat celý příběh o víle Lili, který by mohl být knižní serií. Lili v první třídě z mechu, druhá třída šiška... 
Každopádně mi tahle akce vnukla i nápad, že bych se mohla rozepisovat na příběhy, které by mi i dcerka pomáhala vymýšlet a pak by dostala knížku s příběhem, který by si chtěla přečíst, protože na něm sama spolupracovala.