Čerstvě mletá káva z Kostariky z plantáže, která se nachází na úpatí vulkánu Poás, zaplňuje vůní pokoj. Jemná s velmi nízkou aciditou. Takovou mám ráda. Nemusím je sladit. Jen přidám kapku mléka.
Mám chvilku čas, tak jdeme začít.
Pro každého byl rok 20 jiný, ale více méně se všichni shodneme na termínu, že byl prostě divný.
Posledních několik týdnů jsem seděla nad kávou a přemýšlela nad stavem své mysli. Nějaké terapii. Odreagování se. Napadlo mě, že bych mohla po letech zkusit zase blogovat. Terapie sdílením.
Blogovat jsem začala, když byl blog ještě v plenkách. Internetový deníček brzy získal oblibu a pisálkové se měli kde vyřádit.
Další nová generace "blogerů", kterým bylo čerstvých náct, se zamilovala do blogování obrázků. Pro mě to bylo období blogovacího temna. Mnoho čtenářů to odradilo, ale pár lidí časem začalo k obrázkům psát texty, recenze a vlastní myšlenky. Blog zase začal být o obsahu sdělení.
Nyní mám pocit, že blog je tak trochu v ústraní. Vede instagram, spolupráce, reklama... .
Jenže forma blogu je pro mě příjemná, částečně citová nostalgická záležitost.
Jenže forma blogu je pro mě příjemná, částečně citová nostalgická záležitost.
Tak vzniklo Nad hrnkem kafe.
O čem bude?
O všem a ničem zároveň.
Rozhodně bude o kávě, ubíhajících myšlenkách, plánech, přáních. Bude o chvilkách, kdy si připravím kávu, sednu si a o ten čas s vámi se podělím.
O všem a ničem zároveň.
Rozhodně bude o kávě, ubíhajících myšlenkách, plánech, přáních. Bude o chvilkách, kdy si připravím kávu, sednu si a o ten čas s vámi se podělím.
Nyní i já vám popřeji do nového roku hodně zdraví, štěstí a aby byl zase trochu víc normální.
